VODNÍ SVĚT - DELFÍNI A KOSATKY :-))

Delfín se neřadí mezi ryby i když žije ve vodě. Je to savec stejně jako jiní kytovci, protože potřebuje k dýchání vzduch a mláďata sají mateřské mléko jako lidská mimča. Delfíni vydávají vysokofrekvenční zvuky které vychází z otvoru na hlavě. Jsou přátelští a velmi rádi si hrají.Divocí delfíni žijí v hejnech. Samozřejmě že jsou i delfíni.

O delfínech se často říká, že jsou nejinteligentnějšími živočichy na Zemi.

Delfín skákavý je živočich náležijící do kmene strunatců, podkmene obratlovců, nadtřídy čelistnatců, třídy savců, podtřídy živorodých, nadřádu placentálů, řádu kytovců, podřádu ozubených kytovců, nadčeledi Delphinoidea a čeledi delfínovitých. Tato čeleď zahrnuje devatenáct rodů. První kytovci se objevili v eocénu asi před 50 miliony let, a osídlili moře v době, kdy celá souš byla pokryta džunglí. Pozůstatky nejstaršího předka kytovců byly nalezeny na pakistánské hranici v předhůří Himaláje. Byl pojmenován Protocetus a zkoumání jeho pozůstatků ukázalo, že šlo o živočicha spíše podobnému dnešním ploutvonožcům, ale ještě se zadními končetinami. Tato skupina vymřela patrně v miocénu asi před 15 miliony let, kdy se objevil rod Squalodon představující první ozubené kytovce (ozubené velryby, jejichž potomky jsou i delfíni). Zkameněliny, objevené v Itálii a v údolí Rýna, umožnily utvořit si o něm přibližnou představu. jeho končetiny byly proměněny v ploutve, nozdry se přemístily na temeno hlavy a asi tři metry dlouhé tělo získalo vřetenovitý tvar. potravou a stavbou těla se nejvíce podobal dnešním blízkým příbuzným pravých delfínů, kosatkám.

Delfíni přitahovali člověka již ve starověku a možná ještě dříve. Kronikáři již ve starověkém Řecku zanechali budoucím generacím množství více či méně senzačních zpráv o delfínech zachraňujících lidi ze ztroskotaných lodí nebo odhánějících žraloky. O úctě, které se tato zvířata již tehdy těšila, svědčí i to, že slavná delfská věštírna byla postavena na místě, kde několik delfínů vyplavalo na břeh a zahynulo. Příběhy o neobvyklých schopnostech kytovců se objevovaly také v průběhu dalších staletí a v ústním podání se jich většina dochovala až do dnešních dnů.

V padesátých letech dvacátého století se ke kytovcům a zvláště pak k delfínům začala obracet pozornost vědců zvláště ve Spojených Státech Amerických. Delfíni začali zajímat vědecké kruhy hlavně ze dvou důvodů: Za prvé to byl téměř dokonalý hydrodynamický tvar delfíního těla, jehož poznání by mohlo vést ke zlepšení technologií konstrukce torpéd, a za druhé to byly pozoruhodné výsledky, kterých delfíni dosáhli v "inteligenčních testech" ve srovnání s jinými savci. Zoologové již dříve upozornili na možnou existenci jakési "delfíní řeči", a tak vyvstala reálná možnost, že by delfíni mohli se svými mimořádnými mentálními schopnostmi zvládnout i řeč lidskou a člověk by se tak mohl poprvé v historii "na úrovni" dorozumět s jiným živočišným druhem. Tato možnost byla tak lákavá, že vznikl zcela nový obor - delfinologie. Vědci v tomto oboru ihned začali pracovat na pokusech o dorozumívání převážně se zástupci druhu delfín skákavý (Tursiops truncatus). I přes mnohá úskalí byly nadšení a optimismus vědců takové, že se někteří nechali zlákat k unáhleným předpovědím, k vyslovování nepotvrzených závěrů a nedůslednosti. Zakrátko se ukázalo, že časové obzory původně předpokládané byly stanoveny příliš krátké a odhady začaly být střízlivější.

V průběhu doby se změnily jak vědecké metody, tak přístup k delfínům. V současné době sice ještě neexistuje na světě žádný delfín, který by plynně hovořil lidskou řečí, ale více než třicet let výzkumu a zvýšeného zájmu přece jen přineslo viditelné výsledky: lidé dnes chápou delfíny jako tvory člověku víceméně rovnocenné a projevují snahu o sblížení. Delfíni jsou dnes využíváni jako zdroj pozitivní motivace při učení mentálně či fyzicky postižených osob, stejně jako jsou k tomuto účelu již dlouho využíváni například koně.

2) DOROZUMÍVACÍ  SCHOPNOSTI  

Život ve skupině předpokládá značné dorozumívací schopnosti. Delfíni používají při vzájemné komunikaci tři frekvenční rozsahy včetně pro člověka neslyšitelných ultrazvuků. Jejich slovník je tedy poměrně složitý. Samci hvízdají nebo zpívají, aby v době námluv přilákali samice nebo aby upozornili skupinu na blížící se nebezpečí. Matky po narození mláděte hvízdají celé dny, aby si mládě zvyklo na jejich hlas. O neobvyklé dorozumívací schopnosti kytovců svědčí i následující autentický příběh.

Ke skupině rybářských lodí připlavala skupina kosatek a znemožňovala jim rybolov tím, že kosatky trhaly sítě a vyžíraly z nich ulovené ryby. Rybáři, aby se velryb zbavili, přivolali na pomoc skupinu velrybářských člunů. První velrybářský člun vystřelil harpunu a jednu z kosatek zasáhl a usmrtil. Vzápětí se celé hejno kosatek rozptýlilo a vzdálilo se od velrybářských člunů, nadále však velryby obtěžovaly rybářské čluny, v jejichž blízkosti nebyla žádná velrybářská loď.

Tento příběh se nezdá nijak neobvyklý, dokud si neuvědomíme dvě závažné skutečnosti. Za prvé, že velrybářské a rybářské čluny si byly navzájem velice podobné, lišily se pouze tím, že velrybářské čluny měly na přídi harpunu. Jinak byly oba typy lodí naprosto shodné, jak tvarem trupu, tak i tvarem nástavby. Dalším důležitým faktem je, že reakce kosatek nemohla být pouhým projevem pudu sebezáchovy, protože krátce poté, co harpuna usmrtila první a jedinou kosatku, začaly prchat všechny kosatky, včetně těch, které byly vzdáleny několik set metrů a nemohly tudíž ani vidět, co se stalo, ani cítit krev ve vodě či něco podobného. Prakticky to tedy znamená, že zraněná velryba nebo některá z okolních velryb musela okamžitě předat zprávu, která obsahovala následující údaje: co se stalo (zranění a smrt velryby), původ nebezpečí (ostrý předmět, jeho tvar), popis lodi, která toto nebezpečí způsobuje (natolik přesný, že umožňuje rozlišit oba typy lodí!). Alespoň takto se vědci domnívají, že předávaná zpráva musela znít. Pokud je tato hypotéza správná, musel by jazyk kytovců být neobyčejně bohatý.

Proniknout do tajů jazyka delfínů bude zřejmě značně obtížné. Delfíni totiž, jak již bylo řečeno, komunikují pomocí pískání, které se často pohybuje ve sféře člověku neslyšitelné. Doposud nevíme, jakým způsobem je jazyk delfínů utvářen a zda je založen na principu slov a hlásek. V této oblasti čeká vědce ještě značné množství práce.